Nový Pearl Harbor (David Ray Griffin)

Útoky z 11. září se často přirovnávají k útokům na Pearl Harbor. Zprávy televizního kanálu CBS přinesly informaci, že sám prezident si 11. září před spaním do deníku poznamenal: „Dnes se odehrál Pearl Harbor 21. století.“ Některá srovnání poukazovala na fakt, že útoky z 11. září skutečně vyprovokovaly volání po užití vojenské síly, ne nepodobné tomu, které zapříčinily Pearl Harbor. Na základě těchto útoků byla také pod vedením USA vyhlášena celosvětová „válka proti terorismu“,jejíž dosavadní dvě dějství se odehrála v Afgánistánu a Iráku.Současná americká zahraniční politika se nyní po celém světě kritizuje více a přísněji než dříve, ale americkou odpovědí na jakoukoli kritiku je právě 11. září.

Ale i přes téměř všeobecnou shodu,že útoky z 11. září mají mimořádný význam, událost sama jen málo.Při prvním výročí útoku napsal list New York Times:“Rok po útocích se o okolnostech smrti 2801 osob za bílého dne v srdci Manhattanu ví méně, než se roku 1912 vědělo během několika týdnu o příčinách potopení Titaniku“.Částečně za to zodpovídá Bushova vláda.Za nedostatek informací však do jisté míry nese zodpovědnost právě list New York Times i jiné sdělovací prostředky.Každá kritika oficiální verze je samozřejmě velmi problematická,protože naznačuje, že američtí představitelé, včetně prezidenta, vykonstruovali velkou lež. Při události, kdy prezident vyhlásil válku z katedrály, posvětila americká vláda svou verzi událostí a od té chvíle se bude jakékoli zpochybňování oficiální pravdy považovat za svatokrádež. Zářijové teroristické útoky vytvořily natolik příhodnou záminku pro reakční politiku doma a imperialistickou expanzi v zahraničí, že mnoho lidí začalo mít podezření, zda v nich nemá prsty sama americká vláda.

Nejpádnější důvody, s nimiž přicházejí kritici oficiální verze popisu událostí, jsou v mnoha ohledech samotné události 11. září. V 8:46 narazilo jedno unesené letadlo do severní věžě Světového obchodního centra.V 9:03 narazilo druhé letadlo do jižní věže. A v 9:38 byl zasažen Pentagon. Vezmeme-li však v úvahu standardní postupy v případě únosu letadla, nemělo svého cíle dosáhnout ani jedno z těchto letadel natož všechna.První unesené letadlo, let č. 11 American Airlines, odletělo z Bostonu v 7:59. V 8:14 nereagovalo na rozkaz pozemní kontroly FAA (Federální letecký úřad), aby začalo stoupat, a navíc se přerušilo spojení s jeho rádiem a radiolokačním zařízením. V 8:46 narazilo letadlo číslo 11 do severní věže SOC. Bylo to 32 minut poté, co se objevil první náznak toho, že bylo letadlo možná uneseno, a 25 minut poté, co bylo známo, že bylo letadlo uneseno skutečně. Existují jisté standardní postupy pro podobné situace a kdyby tyto postupy byly dodrženy, pak by let č. 11 maximálně 10 minut od chvíle, kdy se poprvé objevila možnost, že došlo k únosu, dohonily bojové stíhačky.Pokud by letadlo ani tak nereagovalo na standardní signály, odmítlo následovat stíhačky k letišti a tam přistát, bylo by sestřeleno. Odehrálo by se to do 8:24, nejpozději do 8:30, takže by se otázka, zda sestřelit letadlo nad srdcem New York City nemusela vůbec řešit.I kdyby nedošlo k přerušení spojení s rádiem a radiolokátorem, měli pracovníci FAA hned, když letadlo v 8:20 prudce změnilo kurs, informovat armádu.Ke sledování letadel docházelo rutinně, byl to standardní postup.Mnoho lidí z velitelství ozbrojených sil mělo pravomoc zabránit ztrátám na životech a vzniku velkých škod na majetku, ke kterým došlo, když let č. 11 naletěl do severní věže SOC. Dá se samozřejmě pochybovat, jestli někoho v tu chvíli napadlo, že se stane právě tohle. Ale takový argument nejenže nevysvětluje, proč nebylo letadlo aspoň sledováno, ale především, že není možné ho použít v případě druhého letadla, které naletělo do SOC.

Let č. 175 opustil Boston v 8:14, tj. přesně ve chvíli, kdy se FAA dozvěděl o možnosti, že došlo k únosu letu č. 11. V 8:42 bylo přerušeno spojení s jeho radiostanicí a radiolokátorem a letadlo změnilo kurs.Jelikož velitelé FAA už v té době věděli, že bylo předchozí letadlo uneseno, a že letí nad New York, lze jistě předpokládat, že neváhali a okamžitě kontaktovali armádu. A protože by v té době už bylo 7 minut po nárazu prvního uneseného letadla do budovy SOC, stíhačky by bezpochyby neváhaly druhé letadlo sestřelit, pokud by okamžitě nereagovalo na příkazy. Ovšem k této operaci nedošlo, žádné stíhačky let č. 175 nesledovaly, a tak letadlo v 9:03 narazilo do jižní věže SOC. Chování armádních činitelů naprosto neodpovídalo standardním postupům, podle kterých se musí povolat stíhačky, jakmile je hlášeno podezření, že došlo k únosu letadla.Není zapotřebí, aby rozkaz povolat stíhačky vydával někdo z nejvyššího velení. Rozkaz někoho z nejvyššího velení by byl spíše potřeba k tomu, aby stíhačky nevzlétly. Z těchto skutečností můžeme logicky vyvodit závěr, že k útokům na SOC mohlo dojít jen za podmínky, že byly suspendovány standardní postupy.Standardními postupy jednání se 11. září zcela nevysvětlitelně nikdo neřídil, což se nikdy předtím nestalo.Sabotáž rutinní obranných systémů, v nichž panuje přísná hierarchie, by nebyla představitelná, natož, aby se o ni někdo pokusil, kdyby se na ní nepodílelo nejvyšší velení americké armády.

Podobné otázky vyplývají i ze způsobu, jakým se budovy SOC zřítily.Podle oficiální verze popisu událostí, se Dvojčata zřítily kvůli síle nárazu letadel a obrovskému žáru ohňů, které po nárazech vznikly.Roste však počet inženýrů, odborníků na požární bezpečnost, kteří tvrdí, že škody na konstrukci způsobené nárazem letadel a výbuchem jejich paliva, nemohly samy o sobě způsobit pád věží. Budovy se zřítily během 10 vteřin.Budovy vysoké přibližně 390 metrů však 10 vteřin znamená téměř rychlost volného pádu. Pokud by ale každé podlaží kladlo alespoň minimální odpor,tak by každý propad trval půl vteřiny, pád všech pater, kterých bylo 80 až 95, by trval 40 až 47 vteřin. Je možné, aby suť propadla stem podlaží z oceli a betonu stejně rychle, jako když předmět padá vzduchem?Podle alternativního vysvětlení kritiků se jednalo o příklad řízené demolice za užití výbušnin rozmístěných v budově. Existuje několik skutečností, které je možné vysvětlit pouze na základě teorie o řízené demolici.Jednou z nich je zjištění, že se během pádu objevilo velké množství velmi jemného prášku, o kterém bylo rozborem zjištěno, že se z velké míry skládá z betonu a sádry. I kdyby betonové desky volným pádem dopadaly na zem, nerozdrtily by se úplně na prach. Rozdrtit beton na jemný prášek je možné jen s pomocí výbušniny. Teorii o řízené demolici dále potvrzují i svědectví některých lidí, včetně několika požárníků, kteří vypověděli, že slyšeli nebo cítili výbuchy, nebo viděli věci způsobené jedině explozemi.Nevysvětlitelná je i skutečnost, že veškerá suť, včetně oceli, vzniklá při sesuvu věží byla odvezena dříve, než bylo možné na ní provést jakékoli šetření.Otázky, které se týkají oficiálních informací o letech č. 11 a 175 a pádu budov SOC nemusí nutně naznačovat spoluúčast prezidenta. Zdá se však, že naznačuje spoluúčast některých oficiálních míst.

Let č. 77 vystartoval z letiště ve Washingtonu v 8:20 a přibližně v 9:38 byl zasažen Pentagon.Náraz a následný požár způsobily smrt 125 lidí pracujících v Pentagonu, především civilistů. Ačkoli se později ten den objevila zpráva, že letadlo, které narazilo do Pentagonu,byl let č. 78, tj. Boeing 757, nebylo to zpočátku úplně jasné. Jeden z leteckých kontrolorů letiště Dulles, kteří informovali o tom, že letadlo viděli v 9:25, uvedl:“Podle rychlosti, řiditelnosti a způsobu, jak zatáčelo, jsme si v radarové místnosti všichni mysleli, že je to vojenské letadlo, a to jsme všichni zkušení letečtí kontroloři.“ Další svědek, který letadlo viděl z auta, údajně řekl:“Vypadalo to jako řízená střela s křídli.“ Nejdůležitější důkazy o důkazech o tom,že Pentagon nebyl zasažen Boeingem 757 představují fotografie pořízené bezprostředně po nárazu. Jedna fotografie ukazuje, že otvor ve fasádě v průměru měřil 4,5 až 5,5 metrů, což neodpovídá novinové zprávě, ve které se psalo, že byl otvor vysoký přes 5 podlaží a široký asi 60 metrů.Na této fotografii také není vidět, že by byla budova nad otvorem a po jeho stranách jakkoli poničena. A na žádné fotografii není ani stopa po letadle – ani trup, ani ocas, ani křídla, ani motory – nebo stopy po tom, že by byl poničený trávník. Ať už Pentagon zasáhl cokoli, vletělo to do nitra budovy celé a byl to čistý zásah, přímo ze vzduchu. Po ohořelém vraku není na fotografiích ani stopy, ačkoli po požáru by musel zbýt ohořelý vrak. Oficiální teorie tuto skutečnost vysvětluje tím, že se do nitra Pentagonu vpravila nejen špička, ale i celý zbytek letadla. Ovšem další fotografický materiál představuje pro oficiální verzi nepřekonatelné překážky. Jednou z nich je skutečnost,že průměr otvoru po letadle měří maximálně 5,5 metrů.Není snad absurdní tvrdit, že Boeing 757 proboural tak malý otvor a potom v něm celý zmizel? Křídla Boeingu 757 mají rozpětí přes 37 metrů. Může se někdo vážně domnívat, že se bezmála 40 metrů široké letadlo vejde do otvoru, který je méně než 6 metrů široký? Letadlo i s ocasem měří na výšku asi 12 metrů a na fotografiích je jasně vidět, že omítka nad otvorem je zcela neporušená. Navíc ačkoli jsou škody na Pentagonu příliš malé nato, aby je způsobil Boeing 757, otvor ve zdi prstence C je na to,aby ho způsobila 757, zároveň příliš velký. Špička Boeingu by se rozdrtila a nedokázala by zdi prorazit. Takový otvor by dokázala vytvořit špička řízené střely.A jak je vidět na fotografiích, zdi Pentagonu spíš něco prorazilo, než že je něco před sebou rozdrtilo.Další materiální důkazy nabízí fakt, že v okolí místa nárazu jednoduše nebyly žádné trosky Boeingu 757. Podle očitého svědka tam nebyly kusy trupu ani jiné části letadla, jako například motoru. Podle oficiální verze byl plamen tak žhavý, že všechny kovy nejen roztavil, ale zcela zlikvidoval.Úřady údajně identifikovaly oběti nárazu pomocí otisků prstů. Aby tedy mohla být oficiální verze pravdivá, musel by být oheň dostatečně žhavý, aby zcela rozpustil ocel a hliník, a zároveň dostatečně chladný, aby nepoškodil pozůstatky lidských těl. To je samozřejmě nemožné. Mimo to přišla FBI o 6 měsíců později s tvrzením, že se shromáždilo tolik části Boeingu 757, že ho mohl celý znovu sestavit. Další faktor, který potvrzuje, že do Pentagonu nenarazili únosci s letadlem, je místo kde byla budova zasažena. Pokud předpokládáme, že si únosci, kteří řídili Boeing 757, chtěli být jistí, že zasáhnou svůj cíl, musíme se ptát, proč si za něj vybrali právě jednu z bočních zdí, která je pouhých 24 metrů vysoká, když mohli narazit do střechy, která pokrývá plochu o rozloze téměř 12 hektarů, a proč zasáhli západní křídlo Pentagonu, ve kterém zrovna probíhala rekonstrukce. Proč si za cíl vybrali západní křídlo, kde měl náraz nejmenší účinek, vezmeme-li v úvahu informace z radaru, podle kterých, s ohledem na dráhu letu, mohlo letadlo do západního křídla narazit teprve, když provedlo velmi obtížný spirálovitý manévr. Jinými slovy, způsobit na Pentagonu tak málo škody, bylo ve skutečnosti technicky velmi náročné. Žádný pilot s minimálním výcvikem, který únosci prokazatelně podstoupili, by nebyl schopen tento manévr provést. Tento argument navíc dále potvrzuje skutečnost, že Hani Hanžúr, který měl letadlo pilotovat, byl nejen amatér, ale údajně velmi neschopný amatér.Dále je tu otázka, proč nebylo útoku zabráněno v souladu se standardním postupem při pohotovosti. K útoku došlo více než půl hodiny po zásahu druhé věže SOC, takže Národní centrální armádní velitelství v Pentagonu mělo být ve stavu nejvyšší pohotovosti. Pentagon je zřejmě nejlépe střeženou budovou na světě, tak proč v tomto případě nebyla budova Pentagonu střežena vůbec?

Znepokojivé otázky týkající se oficiální verze se neobjevovaly pouze v souvislosti s nárazy letadel, ale i v souvislosti s chováním prezidenta Bushe ten den. Podle programu měl prezident ten den navšítívit jednu základní školu ve městě Sarasota na Floridě. Měl tam poslouchat, jak děti čtou, byla to akce především pro novináře. Do školy přijel krátce před 9 ranní, kdy mu, podle nejméně jedné z oficiálních verzí událostí, někdo oznámil, že do budovy SOC narazilo letadlo. První zprávu o tom, že let č. 11 narazil do SOC, přinesla média okolo 8:48, 2 minuty po nárazu. Takže o tom během několika minut věděly miliony lidí, ale Busha údajně zprávu dostal až za dalších 10 minut.Členové Bushova cestovního týmu, včetně tajných služeb, mají k dispozici nejlepší komunikační zařízení na světě, a tudíž by minutu poté, co první letadlo zasáhlo SOC, o nárazu věděly tajné služby i prezident. Příslušníci tajných služeb v prezidentově koloně i v jeho autě tedy o prvním útoku na SOC veděli dříve, než v 9:00 přijeli ke škole. Ale přesto Bush i ostatní tvrdí, že mu o nárazu řekli až když dorazil do školy. Prezidenta údajně o situaci telefonicky informovala národní poradkyně pro bezpečnost, ale prezident prý řediteli školy řekl, že do SOC narazilo dopravní letadlo, ale my budeme pokračovat a dáme se do toho čtení. Pokud byly únosy naprosto neočekávané, jak se dosud tvrdí, přičemž jedno z unesených letadel už splnilo svou teroristickou misi, odehrával se v zemi nejhorší teroristický útok v historii. A přesto nejvyšší velitel nazařídil, aby jeho armáda sestřelila všechna unesená letadla, a místo toho pokračoval v plánovaném programu. Bushovo chování je o to překvapivější, když si uvědomíme, že jeho tajné služby musely předpokládat, že jedním ze zamýšlených cílů útoků bude i on sám.Ve stejnou dobu při tom Cheneyho a Riceovou rychle ukrývali v bunkrech pod Bílým domem. A přesto agenti tajných služeb z nějakého důvodu Bushe do bezpečí neodvedli, i když bylo předem známo kde bude. Toto na pohled bezstarostné chování pokračovalo ještě téměř hodinu. Prezident tehdy poslouchal, jak sedmileté děti čtou knihu o malé koze. Když později k Bushovi přistoupil vedoucí jeho kanceláře a pošeptal mu informaci o druhém útoku, prezident po krátké přestávce děti požádal, aby četly dál. Prezident tedy dále ztrácel čas a vůbec nevystupoval jako vrchní velitel, který čelí krizové situaci. Vypadalo to, že se snažil setkání zjevně prodloužit.Proč se Bush nestaral o to, aby děti a dalších přibližně 200 osob v budově školy nevystavoval nebezpečí teroristického útoku? Nemohla by odpověď znít, že Bush jednodušše věděl, že mu ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí? Cílem teroristů se mohlo stát i prezidentovo letedlo Air Force One, ovšem o vojenský doprovod nikdo nepožádal. Domněnku, že Bushova administrativa předem o útocích věděla, navíc ještě podporuje Bushův pozdější výrok:“Seděl jsem před třídou a čekal, až bude čas vejít, a viděl jsem, jak do věže narazilo nějaké letadlo“. Bushova poznámka naznačuje, že viděl jak první letadlo narazilo do věže. Videozáznam prvního nárazu se však objevil až následující den. Chtěl snad Bush říct, že viděl, jak narazilo druhé letadlo? Ne, protože uvedl, že když mu Card pošeptal, že narazilo druhé letadlo, seděl zrovna ve třídě. Podle vlastních slov viděl prezident záznam prvního nárazu dříve, než došlo k druhému. Musel by to tedy být záznam tajný, který mu bez prodlení doručili do zabezpečené komunikační místnosti, kterou pro něj připravili v základní škole, když se chystala jeho návštěva. Ovšem pokud mohly americké zpravodajské služby nafilmovat první útok, musely o něm vědět předem.

Mnoho vedoucích představitelů Bushovy administrativy uvedlo, že události 11.září byly naprosto neočekávané. Sám prezident Bush ve svém proslovu k národu prohlásil: „Vzhledem ke všemu, co jsem viděl, si nemyslím, že by kdokoli mohl udělat cokoli, aby předešel hrůzným událostem z 11. září.“ Kritici však tvrdí, že existuje celá řada o opaku. Například již v roce 1993 uvažovali odborníci svolaní Pentagonem na panelovou diskuzi o tom, že by mohlo dojít k útoku na významná místa v USA, při kterém by byla využita letadla jako rakety. V roce 1995 také došlo k velmi významnému nálezu, který byl hojně diskutovaný v nejrůznějších zpravodajských pořadech. Filipínská policie našla počítač, který patřil al-Káidě a ve kterém byl uložený plán nazvaný Projekt Bojinka.Jedna z verzí tohoto plánu zahrnovala únos letadel, které pak únosci navedli do cílů jako Světové obchodní centrum, Bílý dům, hlavní sídlo CIA a Pentagon. Po útocích jeden filipínský vyšetřovatel prohlásil:“To je přesně podle plánu Bojinka. Američanům jsme o něm řekli všechno. Proč nás neposlouchali?“ V souvislosti s Pentagonem musíme připomenout, že velitelé v říjnu 2000 nařídili pohotovostní cvičení jako přípravu na situaci, že by do Pentagonu narazilo unesené dopravní letadlo. Podle kritiků je tedy tvrzení, že takové útoky nikdo nepředpovídal, zjevně nepravdivé. Tři dny po útocích uvedl ředitel FBl:“Nevím o žádných varovných znameních, která naznačovala, že v zemi dojde k takovému typu operace.“ Avšak kritici pokládají za zjevné, že se v průběhu několika měsíců před 11. zářím objevila řada konkrétních varování a zpravodajské služby měly být v pohotovosti. Jedno oficiální varování z této doby později vešlo ve všeobecnou známost – zpráva poskytnutá Velkou Británií byla součástí balíku informací zpravodajských služeb, které prezident Bush dostal 6. srpna. Podle této zprávy měla al-Káida v USA naplánovat útok, který zahrnoval únos několika letadel. Bílý dům tuto informaci zatajil a prezident Bush po 11. září několikrát uvedl, že žádné varování nedostal. Stín pochybností na tvrzení vlády vrhá skutečnost, že stále odmítá zprávu z Velké Británie uveřejnit s tím, že v ní není nic konkrétního. Pokud tam není nic konkrétního, tak proč to nemohou zveřejnit?

Jedna z nezodpovězených otázek o 11. září se týká toho, zda útoky opravdu spáchal některý z mužů, jejichž jména byla později zveřejněna. Krátce po útocích se v tisku objevily články, že alespoň pět mužů, které FBI označila za únosce z 11. září, jsou naživu. Jedna zpráva dokonce přinesla informaci, že se vyšetřovatelé zabývají možností, že by se celé sebevražedné komando skládalo z podvodníků. Někdo například uvádí, že FBI vymyslela seznam únosců, na jehož základě pak vytvořila šablonu typického nepřítele Západu.

Války v Afgánistánu a Iráku, které vede americká vláda, se popisují jako součástí války proti terorismu. Jinými slovy se odůvodňují jakožto odpovědi na teroristické útoky z 11. září. Ovšem kritici tvrdí, že Bushova administrativa měla tyto války naplánované dlouho před útoky. Jednou z hlavních myšlenek bylo údajně umožnit realizaci obrovského projektu konsorcia ropných společností známého jako CentGas /středoasijský ropovod/. Konsorcium, zahrnující mj. saudskoarabskou společnost Delta Oil a založené jedním z amerických ropných gigantů, společností Unocal, mělo přes Afganistán a Pákistán postavit ropovod z Turkmenistánu k Indickému oceánu. Jeden čas Unocal i Washington doufaly, že Tálibán vytvoří dostatečně stabilní prostředí, aby mohl jejich projet postupovat, ale naděje je později opustila. Později se společnost Unocal, jejíž zástupci začali pochybovat o schopnosti Tálibánu vytvořit dostatečně stabilní podmínky z Konsorcia CentGas stáhla. Od té chvíle byly USA vůči Tálibánu stále nepřátelštější a začaly zkoumat jiné možnosti, jak získat kontrolu nad celým regionem. Pákistnánský vyslanec Niaz Naik uvedl, že mu výzmamní američtí představitelé řekli, že k vojenské akci proti Afgánistánu dojde do poloviny října, nejpozději v polovině října. Spojené státy začaly Afgánistán bombardovat 7. října. Je náhoda, že útoky začaly přesně v době, kterou Spojené státy předpověděly několik měsíců před 11. zářím? Nový afgánský ministerský předseda, Hamíd Karzáí i Bushův zvláštní vyslanec pro Afgánistán Zalmay Chalilzad, bývali zaměstnanci společnosti Unocal. A právě to prozrazuje jaké jsou základní zájmy, které stojí za americkou vojenskou intervencí v Afgánistánu. Stejně jako válku proti Afgánistánu naplánovali američtí představitelé pravděpodobně válku Iráku již před 11. zářím. Nejdůležitější bylo vytvořit podstatnou americkou vojenskou přítomnost v Perském zálivu a Saddám proto znamenal jen bezprostřední odůvodnění. Ministr obrany Rumsfeld jen několik hodin po útoku na Pentagon napsal, že chce rychle nejlepší informace. „Rozhodněte, zda stačí současně zaútočit na Saddáma.Nejen na bin Ládina. Bude to obrovské. Všechno tam rozmetáme. Související i nesouvisející záležitosti.“ Bývalý Bushův ministr financí uvedl, že Bushova vláda od začátku plánovala útoka na Irák z velké části kvůli ropě. Bývalý národní poradce pro bezpečnost popisuje euroasijsou pevninu jako klíč k celosvětové nadvládě a střední Asii s jejími obrovskými ropnými rezervami jako klíč k ovládnutí Evropy a Asie. Takové snahy ovšem nevyvolávají nadšení obyvatelstva, s vyjímkou situací, které veřejnost vnímá jako náhlé ohrožení blahobytu a bezpečnosti země. Americká veřejnost, která je rozpolcená co se týče šíření moci Spojených států mimo jejich území, podporovala účast Ameriky ve druhé světové válce především následkem šoku způsobeného japonským útokem na Pearl Harbor.

Je důležité si uvědomit, že středobodem revoluce ve vojenství je ovládnutí vesmíru. Tento program by spotřeboval značnou část masivního nárustu do obrany, po kterém volal i projekt pro nové americké století. Smysl tohoto programu celkem jasně osvětluje dokument nazvaný „Vize pro rok 2020″, který začíná vyjádřením hlavního poslání:“Americká nadvláda ve vesmíru, ovládnutí vojenských operací odehrávajících se ve vesmíru za účelem ochrany amerických zájmů a investic.“ Jeho hlavním smyslem není chránit území USA, ale americké invence v zahraničí. Dokument „Vize pro rok 2020″ nijak nezabředává do sentimentalit, nepíše se v něm, že USA musí ovládnout vesmír, aby mohly šířit demokracii nebo jinak sloužit lidstvu. Spíš otevřeně, ačkoli indiskrétně, prohlašuje, že:“Globalizace světové ekonomiky bude pokračovat rozšiřováním propasti mezi bohatými a chudými.“ Jak tedy bude sílit postavení USA ve světové ekonomice, budou chudí dále chudnout a bohatí dále bohatnout. Kvůli tomu budou chudí nenávidět Američany čím dál víc, takže je musíme umět zkrotit. To dokážeme pomočí programu, který původně jeho obránci nazývali „Ovládnutí globálního bitevního pole“. Význam tohoto termínu nezahrnuje jenom vládu nad pevninou, mořem a vzdušným prostorem, které už americké ozbrojené síly dosáhly, ale také kontrolu vesmíru. Právě toto je součástí proklamovaného úmyslu:“zabránit jiným užívat vesmír.“

Když se vyšetřuje nějaký zločin, musí základní otázka znít“Kdo má ze zločinu užitek?“ Lidé, kteří měli z destrukce SOC největší užitek, jsou ve Spojených státech:Bushova administrativa, Pentagon, CIA a FBI, zbrojní průmysl, ropný průmysl. Je logické se zeptat, zda se lidé, kteří z této tragédie měli takový užitek, nějakým způsobem nepodíleli na tom, že k ní došlo. Po té, co americký prezident ohlásil úmysl sjednotit svět, aby Ameriku podpořil v její celosvětové válce proti terorismu, světoví vůdci ani vlády neprotestovali. Naopak. Před 11. zářím se mezi francouzskými intelektuály zvedala bouře nevole proti tomu, že se americká supervelmoc chovala jako vládce impéria. Před 11. zářím Rusko hlasitě protestovalo proti americkým hrozbám,že odstoupí od Smlouvy o proti raketové obraně. Před 11. zářím začali Evropané a ostatní vyvíjet opatrné úsilí, aby Washington vytrestali za to, že se nezodpovídá mezinárodnímu společenství. Ale tehdy v září, v 10 hodin toho úterního rána, se všechny váhavé krůčky náhle zastavily. Místo toho různé vlády Američany povzbuzovaly, zatímco velká část světa němě zírala, jak si USA začaly osobovat imperiální práva. Tato celostátní tragédie pro vládu znamenala obrovskou příležitost. Tato myšlenka se dokonce objevila v dokumentu nazvaném Národní bezpečnostní strategie USA, který Bushova vláda publikovala v září 2002. Zcela nepokrytě v něm stálo, že „Události 11. září 2001 přinesly obrovské nové možnosti“. Vezmeme-li tudíž v úvahu, že když dojde ke zločinu, obvykle se za hlavní podezřelé považují ti, kdo ze zločinu mají největší prospěch, existuje pádný argument, ze kterého vyplývá, že se Bushova vláda podílela konkrétně na tomto zločinu. Nezbývá než se ptát, proč Bush nepřestane bránit tomu, aby se zjistila pravda. Možná je to proto, že George a spol. toho musí skrývat mnohem víc než jen to, proč onoho rána 11. září neschrastili dost rychle stíhačky. A možná se národ bojí znát celou pravdu, protože by ho mohla zavést na cesty, kudy se nechce ubírat. Pomyšlení, že se vláda možná „podílela na takové ohavnosti“, toto pomyšlení opravdu nahání strach.

V knize je mnoho dalších nezodpovězených otázek a podivných okolností událostí z 11. září, například záhada kolem letu 93, maření vyšetřování FBI, údajném honu na bin Ládina atd., o kterých by bylo zdlouhavé se zde rozepisovat. Proto je nejlepší si knihu zakoupit a celou si ji přečíst. Opravdu to stojí za to.

O autorovi:

David Ray Griffin (narozen v roce 1939) je americký emeritní profesor filosofie a teologie na claremontské škole teologie a Claremont Graduate University v Claremont, v Kalifornii, kde vede jako spoluředitel Středisko procesních studií. Roku 1970 získal titul doktor filosofie. Řadí se do proudu moderní západní filosofie.

Je autorem a redaktorem asi 30 knih a 160 esejí, 17 let pracoval jako redaktor na jedné z řad Konstruktuvní postmoderní myšlenky, která vyšla v 31 svazcích.

Je jedním z 60 teologů nejnovější edice Příručky křesťanských teologů.

Jeho knížky, které začal psát od roku 1976, byly převážně o filosofii náboženství, teologii a filosofii vědy.

V posledních letech se začal angažovat v záležitosti útoků na New York a Pentagon z 11. září 2001, kde nesouhlasí s rozsahem a kvalitou výsledků oficiální vyšetřovací komise a požaduje důkladné vyšetření těchto tragických událostí. Svoje pocity a požadavky začal vyjadřovat formou knih a kratších útvarů, také veřejnými přednáškami a vystoupeními a přidal se k hnutí Scholars for 9/11 Truth a jako jeden z nesouhlasících s Bushovou administrativou vstoupil do podvědomí Američanů.

Jednou z jeho nejznámějších knih je Nový Pearl Harbor s podtitulem Znepokojující otázky o Bushově administraci a 11. září (2004, česky 2006).

(zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/David_Ray_Griffin )

http://www.zbozi.cz/?q=david%20ray%20griffin